ADFORS Basket Litomyšl

Již po první čtvrtině zápasu bylo o vítězi rozhodnuto. V této osmiminutovce jsme vyhráli 23:3 a i ve zbytku duelu jsme skóre navyšovali. V tomto duelu dostali šanci především hráči z lavičky a čtveřice Vomáčka, Brýdl, Hanuš, Vašek na hřišti spíše jen paběrkovala. Této příležitosti využil nejvíce Dominik Suchomel, který měl výbronou úspěšnost střelby z pole a často se chopil i rozehrávky.

Do druhého zápasu jsme vytvořili dvě pětky, aby dostali všichni hráči podobnou minutovou zátěž. Po vyrovnané první čtvrtině začalo naše vedení opět narůstat a duel jsme ukončili výhrou 21:0 v poslední periodě. Za co je však dnes třeba hráče pokárat, tak to je úspěšnost, nebo spíše neúspěšnost, trestných hodů. V obou utkáních jsme stříleli celkem 45 šestek a z toho jsme proměnili pouhých 9 pokusů!

Vinou několika zranění jsme měli k oběma zápasům k dispozici pouze šest děvčat, takže jsme se obávali i toho, jak zvládneme utkání fyzicky. Tyto obavy se nakonec ukázaly jako naprosto liché a naše holky měly v obou zápasech navrch nejenom herně, ale i kondičně a byli jsme to právě my, kdo často chodil do rychlých protiútoků.
 

První čtvrtina byla hodně rozpačitá a oba týmy se oťukávaly. Nám se nechtělo příliš bránit a tak jsme po úvodních deseti minutách vedli 21:19. Do druhé periody jsme však nastoupili ve velkém stylu, zamkli jsme prostor pod naším košem a vyráželi do brejků. Následujících šest minut jsme vyhráli 20:0, navýšili náskok na 41:19 a tím prakticky rozhodli o vítězství. Ve zbytku zápasu jsme ještě postupně navýšili vedení až na konecčných 93:55. Střelecky se nejvíce dařilo Tereza Hánělové, která trefila v utkání hned 7 úspěšných trojek a také Natce Bisové, která se prosazovala pod košem a zaznamenala 23 bodů.
 

V neděli nás čekal mnohem težší soupeř, na kterého se nám ale dlouhodobě daří a nejinak tomu bylo i tentokrát. Po celý zápas jsme mírně navyšovali naše vedení až na 21 bodů v úvodu poslední čtvrtiny. V té jsme trochu polevili a soupeř skorigoval skóre, ale výhru jsme si pohlídali. Základem úspěchu byla kvalitní obrana, kde jsme si dobře vypomáhali. Naopak v útoku jsme těžili z pestré hry, kdy se dobře zapojila všechna děvčata.

Za obě utkání zaslouží holky velkou pochvali, protože pouze v šesti hráčkách předvedly opravdu pěkný basketbal a zaslouženě si připsaly další body do tabulky. Doufejme, že na tyto výkony navážeme i v dalších duelech, snad již v kompletnější sestavě.

V prvním zápase se obě družstva do poločasu přetahovala o vedení, ale nám se povedla 3. čtvrtina, ve které se nám dařilo dobře bránit a dávat snadnější koše. V poslední čtvrtině jsme vedení 35:20 ještě navýšili o 7 bodů na konečných 50:28. Přes vítězství je ale nutno přiznat, že jsme stále měli nedostatky v zakončování a v obranném doskoku.

Do druhého zápasu však soupeř nastoupil zřejmě s cílem zvítězit za každou cenu. Hru přitvrdili hlavně chlapci, přidali i nesportovní prostředky verbální a v poločase soupeř vedl o 7 bodů. Rozhodčí sice soupeři odpískali několik útočných faulů, ale děvčata to rozhodilo. Třetí čtvrtina znamenala naše zlepšení a vyrovnání skóre, ale v závěru nás soupeř přehrál pod oběma koši. I ve druhém zápase jsme pokračovali ve špatném zakončování nájezdů, snad 20 jasných bodů jsme neproměnili. Na nepodařený zápas raději musíme zapomenout, řádně potrénovat a hlavně se semknout do dalších zápasů.

Nám se zpočátku střelecky vůbec nedařilo ze střední vzdálenosti a k tomu chlapci dělali zbytečné ztráty míčů v driblingu, takže jsme body doháněli rychlými protiútoky a herní kombinací ve středním poli. V poločase bylo skóre 18:36 v náš neprospěch, v druhé půli jsme se dokázali přiblížit na desetibodový rozdíl, ale bylo jasné, že nás dívky přehrávají svojí důsledností, zejména při hře pod košem, počtem obraných i útočných doskoků. Zápas jsme nakonec dohráli s finální ztrátou 19 bodů.

 

Do druhého zápasu jsme nastoupili s nejsilnější pětkou s odhodláním vydržet počáteční tlak Lvic a maximálně zužitkovat vynucené ztráty rychlými protiútoky, které se ukázaly být velmi účinnou taktikou. Ztráty soupeře plynuly z velmi dobré a „těsné“ obrany, kdy každý z našich hráčů navíc vypomáhal  bránit nejlepší hráčku. Ke konci první půlky jsme dokázali skóre dorovnat a dokonce získat vedení, byť velmi těsné a na krátkou chvíli. V posledních 90 sekundách druhé čtvrtky jsme inkasovali 5 košů od jedné hráčky, kterou jsme nedokázali ubránit. Druhou půlku zápasu jsme začali s jasným cílem, výsledek otočit v náš prospěch, ale fyzicky a technicky jsme už se Lvicemi neudrželi tempo. Konec zápasu jsme dohráli ve stejném duchu s konečným výsledkem 62:44 pro Hradec.

Celé dvojutkání bylo velmi rychlé a pohledné bez velkých faulů, sudí pískal jen v případě nutnosti, a tak mnohé kroky a jiné prohřešky zůstaly bez trestů pro oba týmy. Naši hráči překvapili vysokou úspěšností trestných hodů a velmi dobrou obranou. Při rychlých přechodech musíme zlepšit vedení míče a nesmíme se bát zvednout hlavu pro rychlou a včasnou přihrávku. Obrovský prostor ale máme ve hře pod košem, kde musíme zvýšit důraz hry, mít chuť bojovat o míč a udržet ho pod kontrolou. V obou zápasech jsme byli aktivní, snažili se držet dobré rozmístění po hřišti, dařily se nám herní  kombinace v rychlých přechodech hry, celkově jsme byli solidním a zdatným soupeřem.

Do páté minuty jsme přidali ještě 6 bodů, soupeř jen 5 a vedli jsme tedy 10ti bodovým rozdílem. Tento rozdíl jsme ale neudrželi a soupeř se díky nájezdům a šestkám dotáhl na 15:14. První čtvrtina pak skončila 17:14. V druhé čtvrtině jsme povolili v obraně a asi pod dojmem střelecké první čtvrtiny začali neúspěšně pálit z nepřipravených pozic. Neměli jsme doskok a velmi rychle na útočné polovině ztráceli míč. Druhou čtvrtinu jsme prohráli 4:21 a to hlavně díky tomu, že jsme nedokázali eliminovat hráče Trutnova číslo 5, který nám v této čtvrtině dal 16 bodů z toho tři trojky. V poločase jsme tedy prohrávali 21:35. Třetí čtvrtina dopadla nerozhodně 16:16 a poslední čtvrtinu jsme prohráli 15:22. Zde jsme neubránili hráče číslo 16, který nám za tři minuty dal 9 bodů. V obraně málo aktivní výkon a v útoku zbrklé střely byly rozhodujícím faktorem, proč jsme prohráli tento zápas.

Do druhého zápasu jsme změnili způsob obrany. Větší tlak na hráče s míčem a ještě větší na hráče bez míče pramenili v soupeřovi ztráty, které jsme dokázali opakovaně potrestat košem z rychlého protiútoku. První čtvrtinu jsme vyhráli 15:10, druhou pak 21:18. a v poločase tedy vedli o 8 bodů 36:28. Hned z kraje třetí čtvrtiny jsme přidali 6 bodů a odskočili na 14ti bodový rozdíl. Soupeř pak přidal jen jeden a následující 3 minuty byli v režii Honzy Poláčka a Arsenije Bobrysheva, kteří přidali 12 bodů. Do poslední čtvrtiny jsme šli s 22 bodovým náskokem, který jsme ale chtěli navýšit, protože jsme první zápas prohráli o 21 bodů. To se povedlo a s konečným rozdílem o 28 bodů 78:50 jsme byli spokojeni. Co ale kazí pozitivní pocit ze druhého zápasu, je zranění Kuby Stříteského, který má zlomený nos a Tomáše Kotěry, který má vymknutý kotník :-(. U obou jsou to zranění dlouhodobá a budou nám chybět v dalších zápasech.

V úvodu zápasu jsme se trápili v zakončení a tak domácí po čtyřech minutách vedli 9:4. Pak jsme ale chytili ten správný útočný rytmus a po první čtvrtině jsme už měli náskok 26:16, který jsme navýšili až na poločasových 44:26. Naše hra byla pestrá, míč putoval dobře z ruky a k vidění bylo mnoho pohledných kombinací. Zato druhý poločas byl úplně o něčem jiném. Přestali jsme běhat, hráli individualisticky a naivně, ztráceli jsme zbytečně míče. Prostě si kluci asi mysleli, že je už po zápase a že není třeba se dále snažit. Nakonec jsme uhájili devítibodový náskok, ale byla to cenná lekce především v tom, že žádný zápas se sám nevyhraje a je jedno jak vysoký náskok v půlce máte. Poděkování patří našim tatínkům, kteří nás po celý zápas velmi hlasitě podporovali.

K nedělnímu zápasu jsme vyjížděli již v 6:30 ráno, ale naštěstí na kluky padla únava až po cestě domů, kdy si většina dala aspoň krátkého šlofíka. V Pelhřimově na nás čekala starší, ale na basketbal moc pěkná hala. Domácí tým měl ve svým středu dva rozdílové hráče, které mají zapůjčené na hostování z Jindřichova Hradce. Oba jsou vybavení dobře technicky a především fyzicky, takže sestava našich malých a hubených kluků si v soubojích s nimi často nevěděla a někdy ani nemohla vědět rady. Dohromady nám tato dvojice dala 43 bodů a byli to především oni dva, kdo nás porazil. My jsme nepředvedli špatný výkon, ale na soupeře to dnes nestačilo. Opět se ukázaly naše nedostatky, kterými je jednak malý pohyb míče a také musíme výrazně zrychlit přechod do útoku i návrat do obrany. Nejhorší zpráva ze zápasu však je zranění Adama Bielka, jehož poraněný kotník si vyžádá asi několikatýdenní pauzu. To v naší situaci, kdy stále nehrají naši nejvyšší hráči Tomáš Folta a Adam Švanda, je už velký problém. V podpokošových soubojích často ztrácíme mnoho centimetrů i kilogramů a to se těžko nahrazuje něčím jiným. Zranění ale ke sportu patří a tak musí kluci zabojovat v sestavě, jaká zrovna je. O co jsme menší, o to můžeme být zase rychlejší!

S předpokladem, že soupeř díky své kvalitě a šířce kádru odehraje toto utkaní na dvě pětky jsme do zápasu nastoupili s tím, že celý zápas odehrajeme v co možná nejsilnějším složení, což v našem případě znamená, že budeme spoléhat na našich nejsilnějších šest až sedm hráčů. Samotný nástup do zápasu se nám nepovedl a soupeř nám postupně bodově unikal. Museli jsme se vypořádat s velkou agresivitou soupeře, kdy opravdu hradecké holky bojují o každý míč a také s velmi striktním rozhodováním rozhodčího. S koncem čtvrtiny se nám podařilo soupeře bodově vyrovnat. Druha čtvrtina se nám povedla a odskočili jsme na rozdíl 8 bodů. V této chvíli jsem začínal věřit ve vítezství. Postupný cíl byl ubránit první pětku soupeře ve třetí čtvrtině a následně rozhodnout v poslední. Opět šlo na palubovku to nejlepší a výsledek se přeléval ze strany na stranu bez většího bodového rozdílu. S vědomím, že nás čeká ještě jeden zápas, jsem se rozhodnul na konci třetí čtvrtiny trochu pošetřit síly některých hráčů a prostřídal jsem a rozvrhnul síly tak, abychom udrželi čtvrtinu, ve čtvrté čtvrtině na první 2-3 minuty nechali odpočinout naše nejlepší a následně soupeře udolali. Po třetí čtvrtině jsme stále vedli o 1 bod. Nástup do čtvrté čtvrtiny se nám však vůbec nepovedl a během prvních dvou minut jsme dostali 10 bodů, a i když jsem do zbytku zápasu postavil to nejlepší, na celkový zvrat už to bohužel nedopadlo. Prohráli jsme 53:64. S odstupem času jsem si to vyhodnotil jako svoji chybu. Tak snad se z toho poučím! Omlouvám se čtenářům za svůj subjektivní komentář, ale myslím si, že není od věci vás trošku nechat nakouknout i do toho, co se trenérovi honí hlavou a trochu  měli možnost pochopit, co za některými rozhodnutími je.

Do druhého zápasu jsme již nastoupili s tím, že všichni hráči dostanou stejnou dobu na palubovce. Zastávám názor, že nejsme profi klub a děti mají hrát, a ne si odsedět 3 hodiny na lavičce. Odehráním těžkých zápasů se naše děti zlepšují a zúročují to, co se naučili na tréninku. Ano, každý zápas chceme vyhrát, ale ne za každou cenu. Úvod zápasu byl opravdu tragický. V útoku se nám nedařilo, měli jsme spoustu ztrát a v obraně jsme nedostupovali hráče a dostávali velmi laciné koše. Tomu odpovídal i výsledek po první čtvrtině 3:23. Ve zbytku zápasu se hra již vyrovnala, hrozba 100 pominula a skóre se zastavilo na konečných 49:61. Oba dva zápasy provázelo nespočet faulů na obou stranách. Ve statistice faulů jsme vyhráli 39:47. A také jsme se dopouštěli častých přestupků v driblinku. Byť rozhodčí byl opravdu přísný, tak zpětně si myslím, že to bylo dobře. Kdyby fauly pouštěl, tak obzvláště s agresivním nasazením hradeckých děvčat by se zápas proměnil spíše v řeckořímský zápas než ten basketbalový.  

Opět bych chtěl poděkovat rodičům, hala byla velmi dobře zaplněná a místy velmi bouřlivá. Jen některé z vás bych rád požádal o to, aby tým povzbuzovali, jen povzbuzovali. Pokřikovaní na rozhodčího nemá smysl a vytýkaní chyb dětem už vůbec ne. Děti pak sledují vás a ne hru. Níže přikládám link na videa. Myslím si, že jsou dobře udělána a jsou výstižná.

https://www.youtube.com/watch?v=wqBXdxFSOl8

https://www.youtube.com/watch?v=kD4FzIBeHDo

Do zápasu jsme nastoupili aktivně a poměrně velmi rychle jsme se ujali vedení s výsledkem po 1 čtvrtině 19:8. Soupeř do 2. čtvrtiny kompletně vystřídal a tempo zápasu a průběžný výsledek však stále nahrával v náš prospěch. Po 2. čtvrtině jsme udržovali vedení 31:21, ale hned naši dva hráči, při obraně vyšších protihráčů měli již 4 respektive 3 osobní chyby a s naším ne úplně širokým kádrem to bylo velké ohrožení. Nastup do 3. čtvrtiny se nám velmi povedl a skóre narostlo v náš prospěch až na +21 (47:26), kde však v 6 minutě se zranil náš nejlepší hráč Tadeáš Tichý a do konce čtvrtiny se náskok snížil na 49:36 a následně v poslední čtvrtině až na 51:47. Nervy až do konce. Naštěstí zranění Tadeáše nebylo až tak vážné a s jeho návratem na hřiště a bojovností celého týmu jsme v posledních 2 minutách rozhodli zápas v náš prospěch na konečných 59:47. Uff. Výhra je doma :-). Nutno podotknout, že soupeř celé utkání odehrál na dvě pětky, to znamená, že každý jeho hráč zasáhnul maximálně do dvou čtvrtin zapasu. Ale co už, historie se neptá. Kromě Tadeáše Tichého se mi velmi líbil výkon Tomáše Hanuše. Dále bych chtěl poděkovat rodičům, hala byla pěkně zaplněna a obzvláště na konci poslední čtvrtiny byla atmosféra bouřlivá.

	30.09.2018 ADFORS Basket Litomyšl - SŠB Pardubice 40:74 (12:20 25:33 34:56)
	Adam Kodýtek  - 15, Tadeáš Tichý - 8, Dominik Hodek - 6, Pavel Vacek - 4, Lukáš Peřina - 3, Tomáš Hanuš - 2, Daniel Večeřa - 2, Šimon Grujbár - 0

Do druhého zápasu jsme šli s tím, že soupeř již nebude hrát na dvě pětky, a naopak my budeme chtít co nejvíce si vyzkoušet hru bez Tadeáše. Co k zápasu samotnému říct? Drama to již nebylo a od první minuty soupeř navyšoval své vedení až na strašlivých 20:2 v 5. minutě 1. čtvrtiny. Pak po soupeřově vystřídání kompletní pětice se hra vyrovnala, naši hráči museli začít hrát sami a v tomto složení jsme soupeře přehrávali a čtvrtinu ukončili na skóre 12:20. Velmi podobným způsobem probíhaly i ostatní čtvrtiny. Toto jsou přesně ty zápasy, kde vůbec nejde o výsledek, ale o to, aby každý hráč musel hrát, chtěl hrát a chtěl dát koš a naše hra nebyla postaveno na jednom nebo dvou hráčích, kteří vyvezou míč, zakončí nebo zaskočí v obraně. Ocenil bych hru Dominika Hodka (bylo to jeho první soutěžní utkání a všichni soupeři byli o dva roky starší), který se nebál hrát a byl velmi aktivní. Dále Pavla Vacka, který se zdatně chopil bránění nejvyšších hráčů soupeře a Adama Kodytka, který proměňoval samostatné nájezdy, byť proti slabší pětce soupeře. V tomto zapase bylo vidět, jak nám velmi rychle ubývají sily a mnohdy soupeři šli do přečísleni 3 na 1 a dostávali jsme velmi laciné koše. Není nás moc, a proto jestli víte o nějakém kamarádovi, sousedovi, známém a je ve věku 8 – 10 let, vezměte ho sebou na trénink.