ADFORS Basket Litomyšl

Do páté minuty jsme přidali ještě 6 bodů, soupeř jen 5 a vedli jsme tedy 10ti bodovým rozdílem. Tento rozdíl jsme ale neudrželi a soupeř se díky nájezdům a šestkám dotáhl na 15:14. První čtvrtina pak skončila 17:14. V druhé čtvrtině jsme povolili v obraně a asi pod dojmem střelecké první čtvrtiny začali neúspěšně pálit z nepřipravených pozic. Neměli jsme doskok a velmi rychle na útočné polovině ztráceli míč. Druhou čtvrtinu jsme prohráli 4:21 a to hlavně díky tomu, že jsme nedokázali eliminovat hráče Trutnova číslo 5, který nám v této čtvrtině dal 16 bodů z toho tři trojky. V poločase jsme tedy prohrávali 21:35. Třetí čtvrtina dopadla nerozhodně 16:16 a poslední čtvrtinu jsme prohráli 15:22. Zde jsme neubránili hráče číslo 16, který nám za tři minuty dal 9 bodů. V obraně málo aktivní výkon a v útoku zbrklé střely byly rozhodujícím faktorem, proč jsme prohráli tento zápas.

Do druhého zápasu jsme změnili způsob obrany. Větší tlak na hráče s míčem a ještě větší na hráče bez míče pramenili v soupeřovi ztráty, které jsme dokázali opakovaně potrestat košem z rychlého protiútoku. První čtvrtinu jsme vyhráli 15:10, druhou pak 21:18. a v poločase tedy vedli o 8 bodů 36:28. Hned z kraje třetí čtvrtiny jsme přidali 6 bodů a odskočili na 14ti bodový rozdíl. Soupeř pak přidal jen jeden a následující 3 minuty byli v režii Honzy Poláčka a Arsenije Bobrysheva, kteří přidali 12 bodů. Do poslední čtvrtiny jsme šli s 22 bodovým náskokem, který jsme ale chtěli navýšit, protože jsme první zápas prohráli o 21 bodů. To se povedlo a s konečným rozdílem o 28 bodů 78:50 jsme byli spokojeni. Co ale kazí pozitivní pocit ze druhého zápasu, je zranění Kuby Stříteského, který má zlomený nos a Tomáše Kotěry, který má vymknutý kotník :-(. U obou jsou to zranění dlouhodobá a budou nám chybět v dalších zápasech.

V úvodu zápasu jsme se trápili v zakončení a tak domácí po čtyřech minutách vedli 9:4. Pak jsme ale chytili ten správný útočný rytmus a po první čtvrtině jsme už měli náskok 26:16, který jsme navýšili až na poločasových 44:26. Naše hra byla pestrá, míč putoval dobře z ruky a k vidění bylo mnoho pohledných kombinací. Zato druhý poločas byl úplně o něčem jiném. Přestali jsme běhat, hráli individualisticky a naivně, ztráceli jsme zbytečně míče. Prostě si kluci asi mysleli, že je už po zápase a že není třeba se dále snažit. Nakonec jsme uhájili devítibodový náskok, ale byla to cenná lekce především v tom, že žádný zápas se sám nevyhraje a je jedno jak vysoký náskok v půlce máte. Poděkování patří našim tatínkům, kteří nás po celý zápas velmi hlasitě podporovali.

K nedělnímu zápasu jsme vyjížděli již v 6:30 ráno, ale naštěstí na kluky padla únava až po cestě domů, kdy si většina dala aspoň krátkého šlofíka. V Pelhřimově na nás čekala starší, ale na basketbal moc pěkná hala. Domácí tým měl ve svým středu dva rozdílové hráče, které mají zapůjčené na hostování z Jindřichova Hradce. Oba jsou vybavení dobře technicky a především fyzicky, takže sestava našich malých a hubených kluků si v soubojích s nimi často nevěděla a někdy ani nemohla vědět rady. Dohromady nám tato dvojice dala 43 bodů a byli to především oni dva, kdo nás porazil. My jsme nepředvedli špatný výkon, ale na soupeře to dnes nestačilo. Opět se ukázaly naše nedostatky, kterými je jednak malý pohyb míče a také musíme výrazně zrychlit přechod do útoku i návrat do obrany. Nejhorší zpráva ze zápasu však je zranění Adama Bielka, jehož poraněný kotník si vyžádá asi několikatýdenní pauzu. To v naší situaci, kdy stále nehrají naši nejvyšší hráči Tomáš Folta a Adam Švanda, je už velký problém. V podpokošových soubojích často ztrácíme mnoho centimetrů i kilogramů a to se těžko nahrazuje něčím jiným. Zranění ale ke sportu patří a tak musí kluci zabojovat v sestavě, jaká zrovna je. O co jsme menší, o to můžeme být zase rychlejší!

S předpokladem, že soupeř díky své kvalitě a šířce kádru odehraje toto utkaní na dvě pětky jsme do zápasu nastoupili s tím, že celý zápas odehrajeme v co možná nejsilnějším složení, což v našem případě znamená, že budeme spoléhat na našich nejsilnějších šest až sedm hráčů. Samotný nástup do zápasu se nám nepovedl a soupeř nám postupně bodově unikal. Museli jsme se vypořádat s velkou agresivitou soupeře, kdy opravdu hradecké holky bojují o každý míč a také s velmi striktním rozhodováním rozhodčího. S koncem čtvrtiny se nám podařilo soupeře bodově vyrovnat. Druha čtvrtina se nám povedla a odskočili jsme na rozdíl 8 bodů. V této chvíli jsem začínal věřit ve vítezství. Postupný cíl byl ubránit první pětku soupeře ve třetí čtvrtině a následně rozhodnout v poslední. Opět šlo na palubovku to nejlepší a výsledek se přeléval ze strany na stranu bez většího bodového rozdílu. S vědomím, že nás čeká ještě jeden zápas, jsem se rozhodnul na konci třetí čtvrtiny trochu pošetřit síly některých hráčů a prostřídal jsem a rozvrhnul síly tak, abychom udrželi čtvrtinu, ve čtvrté čtvrtině na první 2-3 minuty nechali odpočinout naše nejlepší a následně soupeře udolali. Po třetí čtvrtině jsme stále vedli o 1 bod. Nástup do čtvrté čtvrtiny se nám však vůbec nepovedl a během prvních dvou minut jsme dostali 10 bodů, a i když jsem do zbytku zápasu postavil to nejlepší, na celkový zvrat už to bohužel nedopadlo. Prohráli jsme 53:64. S odstupem času jsem si to vyhodnotil jako svoji chybu. Tak snad se z toho poučím! Omlouvám se čtenářům za svůj subjektivní komentář, ale myslím si, že není od věci vás trošku nechat nakouknout i do toho, co se trenérovi honí hlavou a trochu  měli možnost pochopit, co za některými rozhodnutími je.

Do druhého zápasu jsme již nastoupili s tím, že všichni hráči dostanou stejnou dobu na palubovce. Zastávám názor, že nejsme profi klub a děti mají hrát, a ne si odsedět 3 hodiny na lavičce. Odehráním těžkých zápasů se naše děti zlepšují a zúročují to, co se naučili na tréninku. Ano, každý zápas chceme vyhrát, ale ne za každou cenu. Úvod zápasu byl opravdu tragický. V útoku se nám nedařilo, měli jsme spoustu ztrát a v obraně jsme nedostupovali hráče a dostávali velmi laciné koše. Tomu odpovídal i výsledek po první čtvrtině 3:23. Ve zbytku zápasu se hra již vyrovnala, hrozba 100 pominula a skóre se zastavilo na konečných 49:61. Oba dva zápasy provázelo nespočet faulů na obou stranách. Ve statistice faulů jsme vyhráli 39:47. A také jsme se dopouštěli častých přestupků v driblinku. Byť rozhodčí byl opravdu přísný, tak zpětně si myslím, že to bylo dobře. Kdyby fauly pouštěl, tak obzvláště s agresivním nasazením hradeckých děvčat by se zápas proměnil spíše v řeckořímský zápas než ten basketbalový.  

Opět bych chtěl poděkovat rodičům, hala byla velmi dobře zaplněná a místy velmi bouřlivá. Jen některé z vás bych rád požádal o to, aby tým povzbuzovali, jen povzbuzovali. Pokřikovaní na rozhodčího nemá smysl a vytýkaní chyb dětem už vůbec ne. Děti pak sledují vás a ne hru. Níže přikládám link na videa. Myslím si, že jsou dobře udělána a jsou výstižná.

https://www.youtube.com/watch?v=wqBXdxFSOl8

https://www.youtube.com/watch?v=kD4FzIBeHDo

Do zápasu jsme nastoupili aktivně a poměrně velmi rychle jsme se ujali vedení s výsledkem po 1 čtvrtině 19:8. Soupeř do 2. čtvrtiny kompletně vystřídal a tempo zápasu a průběžný výsledek však stále nahrával v náš prospěch. Po 2. čtvrtině jsme udržovali vedení 31:21, ale hned naši dva hráči, při obraně vyšších protihráčů měli již 4 respektive 3 osobní chyby a s naším ne úplně širokým kádrem to bylo velké ohrožení. Nastup do 3. čtvrtiny se nám velmi povedl a skóre narostlo v náš prospěch až na +21 (47:26), kde však v 6 minutě se zranil náš nejlepší hráč Tadeáš Tichý a do konce čtvrtiny se náskok snížil na 49:36 a následně v poslední čtvrtině až na 51:47. Nervy až do konce. Naštěstí zranění Tadeáše nebylo až tak vážné a s jeho návratem na hřiště a bojovností celého týmu jsme v posledních 2 minutách rozhodli zápas v náš prospěch na konečných 59:47. Uff. Výhra je doma :-). Nutno podotknout, že soupeř celé utkání odehrál na dvě pětky, to znamená, že každý jeho hráč zasáhnul maximálně do dvou čtvrtin zapasu. Ale co už, historie se neptá. Kromě Tadeáše Tichého se mi velmi líbil výkon Tomáše Hanuše. Dále bych chtěl poděkovat rodičům, hala byla pěkně zaplněna a obzvláště na konci poslední čtvrtiny byla atmosféra bouřlivá.

	30.09.2018 ADFORS Basket Litomyšl - SŠB Pardubice 40:74 (12:20 25:33 34:56)
	Adam Kodýtek  - 15, Tadeáš Tichý - 8, Dominik Hodek - 6, Pavel Vacek - 4, Lukáš Peřina - 3, Tomáš Hanuš - 2, Daniel Večeřa - 2, Šimon Grujbár - 0

Do druhého zápasu jsme šli s tím, že soupeř již nebude hrát na dvě pětky, a naopak my budeme chtít co nejvíce si vyzkoušet hru bez Tadeáše. Co k zápasu samotnému říct? Drama to již nebylo a od první minuty soupeř navyšoval své vedení až na strašlivých 20:2 v 5. minutě 1. čtvrtiny. Pak po soupeřově vystřídání kompletní pětice se hra vyrovnala, naši hráči museli začít hrát sami a v tomto složení jsme soupeře přehrávali a čtvrtinu ukončili na skóre 12:20. Velmi podobným způsobem probíhaly i ostatní čtvrtiny. Toto jsou přesně ty zápasy, kde vůbec nejde o výsledek, ale o to, aby každý hráč musel hrát, chtěl hrát a chtěl dát koš a naše hra nebyla postaveno na jednom nebo dvou hráčích, kteří vyvezou míč, zakončí nebo zaskočí v obraně. Ocenil bych hru Dominika Hodka (bylo to jeho první soutěžní utkání a všichni soupeři byli o dva roky starší), který se nebál hrát a byl velmi aktivní. Dále Pavla Vacka, který se zdatně chopil bránění nejvyšších hráčů soupeře a Adama Kodytka, který proměňoval samostatné nájezdy, byť proti slabší pětce soupeře. V tomto zapase bylo vidět, jak nám velmi rychle ubývají sily a mnohdy soupeři šli do přečísleni 3 na 1 a dostávali jsme velmi laciné koše. Není nás moc, a proto jestli víte o nějakém kamarádovi, sousedovi, známém a je ve věku 8 – 10 let, vezměte ho sebou na trénink.

 

První zápas byl velmi vyrovnaný, my jsme se dopouštěli mnoha ztrát, které vyplývaly ze zbrklosti. Toto nebylo jediné negativum. Neproměnili jsme hodně nájezdů a nejhorší výkon byl v doskoku, kde nedokážeme odstavit soupeřky. První zápas nakonec skončil naším vítězstvím 35:28, když jsme stav otočili vítěznou poslední čtvrtinou 10:0.

 

Ve druhém zápasu jsme od začátku tahali za kratší konec, opět nás zradilo zakončování z nájezdů. Střídali jsme více hráčky z lavičky a přiznejme, že jsme tentokrát neměli sílu na otočení výsledku. Škoda, že nám chyběly 2 hráčky (Metyšová a Severová). Zápas nám odhalil to, co na tréninku není tolik vidět a na co se musíme zaměřit.

 

 

 

V úvodních minutách bylo na nás vidět, že se jedná o první zápas nové sezony a že se těžko dostáváme do správného tempa. Především v útoku jsme se poměrně trápili. Ostatně stav po šesti minutách byl 10:2 pro Kolín. Pak se hra trochu vyrovnala a rozdíl se pohyboval stále kolem 5-10 bodů. Na konci třetí periody jsme se přiblížili na rozdíl jediného bodu, ale do vedení se nám v celém zápase nepodařilo jít ani jednou. Hlavní příčiny porážky lze hledat v útočných doskocích soupeře, zbytečných ztrátách a neproměňování našich dobrých střeleckých pozic.