V úvodu zápasu jsme se trápili v zakončení a tak domácí po čtyřech minutách vedli 9:4. Pak jsme ale chytili ten správný útočný rytmus a po první čtvrtině jsme už měli náskok 26:16, který jsme navýšili až na poločasových 44:26. Naše hra byla pestrá, míč putoval dobře z ruky a k vidění bylo mnoho pohledných kombinací. Zato druhý poločas byl úplně o něčem jiném. Přestali jsme běhat, hráli individualisticky a naivně, ztráceli jsme zbytečně míče. Prostě si kluci asi mysleli, že je už po zápase a že není třeba se dále snažit. Nakonec jsme uhájili devítibodový náskok, ale byla to cenná lekce především v tom, že žádný zápas se sám nevyhraje a je jedno jak vysoký náskok v půlce máte. Poděkování patří našim tatínkům, kteří nás po celý zápas velmi hlasitě podporovali.

K nedělnímu zápasu jsme vyjížděli již v 6:30 ráno, ale naštěstí na kluky padla únava až po cestě domů, kdy si většina dala aspoň krátkého šlofíka. V Pelhřimově na nás čekala starší, ale na basketbal moc pěkná hala. Domácí tým měl ve svým středu dva rozdílové hráče, které mají zapůjčené na hostování z Jindřichova Hradce. Oba jsou vybavení dobře technicky a především fyzicky, takže sestava našich malých a hubených kluků si v soubojích s nimi často nevěděla a někdy ani nemohla vědět rady. Dohromady nám tato dvojice dala 43 bodů a byli to především oni dva, kdo nás porazil. My jsme nepředvedli špatný výkon, ale na soupeře to dnes nestačilo. Opět se ukázaly naše nedostatky, kterými je jednak malý pohyb míče a také musíme výrazně zrychlit přechod do útoku i návrat do obrany. Nejhorší zpráva ze zápasu však je zranění Adama Bielka, jehož poraněný kotník si vyžádá asi několikatýdenní pauzu. To v naší situaci, kdy stále nehrají naši nejvyšší hráči Tomáš Folta a Adam Švanda, je už velký problém. V podpokošových soubojích často ztrácíme mnoho centimetrů i kilogramů a to se těžko nahrazuje něčím jiným. Zranění ale ke sportu patří a tak musí kluci zabojovat v sestavě, jaká zrovna je. O co jsme menší, o to můžeme být zase rychlejší!